1972 – První crash test v ČSSR

Testování pasivní bezpečnosti na Pražském Ruzyňském letišti

Zkušební dráha na Ruzyňském letišti

Zkušební dráha na Ruzyňském letišti

Pro dynamické testování vozidel (tzv. crashe) vyrobili pracovníci ÚVMV speciální zařízení (Horkovodní-parní raketu) pomocí kterého bylo zkoušené vozidlo roztlačováno směrem k bariéře. Zdrojem tlačné síly byla sytá pára. Těsně před nárazem najela raketa do klínové brzdy na vodící kolejnici a zastavila se. Zkoušené vozidlo pak pokračovalo dál až do bariéry, kde došlo k nárazu. Rychlost byla počítána dle zkušenostmi vytvořených empirických vztahů, kde základními parametry byly hmotnost vozidla, množství vody a tlak syté páry. Pro dosažení předpisem předepsané rychlosti byl zásadní objem vody, který se musel ověřit. Zkušební test se prováděl v obráceném směru od bariéry s řidičem ve vozidle, který vozidlo na konci dráhy zastavil. Druhý konec dráhy byl tedy také na vodící kolejnici vybaven nájezdovou brzdou.

Rychlost = f (mvoz, V, p)

S ideovou myšlenkou tohoto zařízení se seznámili Ing. Miroslav Hanke a Ing. Jiří Fogl při své studijní krátké návštěvě Technické university v západním Berlíně u pana profesora Fialy. Následně pak bylo zařízení zkonstruováno a spolu s ostatními pracovníky vlastnoručně vyrobeno, vyzkoušeno a uvedeno v reálné používání při zkouškách bezpečnosti vozidel. Tlaková nádoba byla vyrobena firmou 1. BS v Brně.

Přesnost dosahované rychlosti při nárazu odpovídala požadavku předpisu EHK č. 12 tj. 48,3 km/h (30 mph) s tolerančním polem na základě korekčních faktorů. Přesnost dosahované rychlosti byla tehdy cca 5km/h.

Ing. Vladimír Šatochin na archivním snímku (vlevo, postava uprostřed)

Ing. Vladimír Šatochin na archivním snímku (uprostřed)

Parní raketa

Parní raketa

Zařízení bylo postupně modifikováno a upravováno, z důvodu značných tepelných ztrát v zimě bylo opatřeno dalším krytem a tepelnou izolací.

Poslední známá podoba parní rakety

HRB-02 – Horkovodní Raketa Bezpečnost – verze 2 – s izolací a opláštěním

HRB-02 – Horkovodní Raketa Bezpečnost – verze 2 – s izolací a opláštěním

V názvu FODRŠAMARUPUSOPR jsou ukryta počáteční písmena jmen tvůrců a členů celé tehdejší skupiny bezpečnosti vozidel ÚVMV.

Ing. Jiří FOgl vedoucí skupiny Bezpečnosti vozidel, vedoucí testů
František DRmota technik kameraman, měřící technik, univerzální pracovník
Ing. Vladimír ŠAtochin konstruktér zkuš. zařízení a vedoucí testů
Ing. Ivan MAjetič vedoucí testů
Luděk RUblič technik, konstruktér zkuš. zařízení, příprava zkoušek
Zdeněk PUčálka mechanik a zkušební řidič
Oldřich SOuček mechanik
Václav PRažák mechanik
Předtest (již značně „použitým“ vozem Škoda 100)

Předtest (již značně „použitým“ vozem Škoda 100)

Ostrý test pro inspektory UTAC

Ostrý test pro inspektory UTAC

Příklad výsledku homologační zkoušky EHK 12 Škoda 105

Příklad výsledku homologační zkoušky EHK 12 Škoda 105

První zkouška provedena nanečisto před příjezdem francouzských inspektorů z UTAC. Ostrá zkouška provedena následující den ráno (po celonoční přípravě) Předpis EHK 12 nárazová rychlost 48,3 km/h do plné nedeformovatelné betonové stěny. Parametr k vyhodnocení zkoušky sloužilo vyhodnocení dynamického pohybu volantové tyče. Vyhodnocení se provádělo až z filmového záběru, po vyvolání filmů, tedy několik dnů až týdnů po zkoušce.

Další testované značky vozidel

Když se informace o možnosti ÚVMV testovat vozidla podle tehdy „moderních“ amerických předpisů rozšířila v socialistickém bloku, poptávka po crashových zkouškách začala přicházet i z dalších zemí. Zkušebnou na Ruzyni tak prošly vozidla nejrůznějších značek. Kromě československých Škodovek, a Tatry 613 také východoněmecká vozidla Trabant, Wartburg, Barkas, polský Fiat a dokonce i vozidla sovětská tedy Volha i Čajka.

EHK 12 s vozidlem Trabant

EHK 12 s vozidlem Traban

EHK 12 s vozidlem Trabant

EHK 12 s vozidlem Traban

EHK 12 s vozidlem Wartburg

EHK 12 s vozidlem Wartburg

Poloha a dnešní stav 1. „zkušebny“ pasivní bezpečnosti

Zkušebna na Ruzyni fungovala až do roku cca 1995 jako detašované pracoviště zkušebny v Ávii. Při stěhování z Ávie do Úhelnice v roce 1996 bylo zjištěno zcizení parní rakety a dalších zařízení z plechové haly na Ruzyni. Parní raketa tak tedy pravděpodobně skončila ve starém železe.

Na Ruzyni několikrát točila Česká televize Auto-moto revue. Jedním z dochovaných videí je asi půl hodinový reklamní film na vozidlo Tatra 613, jehož součástí jsou záznamy z čelního a zadního crashe.

Mapa: První zkušebna pasivní bezpečnosti


Přihlášení
Vyhledávání