Děti 4–7 let
Chůze
Toto věkové období je pro dětského chodce přelomové – postupně se učí samostatnosti, aby do školy již dokázalo chodit samo bez doprovodu dospělých. Role rodičů je zde zásadní a nenahraditelná.
Chodit, chodit, chodit
Mnoho dětí do školky a školy jezdí autem, i když by mohly jít pěšky. Právě častá chůze pěšky do školky je pro rodiče ideální příležitostí, jak před nástupem do školy naučit dítě bezpečnému zvládnutí rizikových situací a ověřit, že je zvládá samo.
Přecházení silnice
Dítě samo pozná, kde končí chodník a kde začíná silnice. Pozná, jak vypadá přechod pro chodce. Pokud tam jsou semafory, chápe rozdíl mezi červeným a zeleným panáčkem. A postupně se učí poznávat, kdy lze přejít silnici a kdy nikoliv. Při procházkách s dítětem je dobré nespěchat a nechat ho plnit tyto úkoly tak, abychom poznali, zda tomu dítě dokáže věnovat pozornost a jak se rozhoduje.
Dobrý výhled
Pro dítě nebývá složité se naučit rozhlédnout se na obě strany, ale posoudit, zda je situace bezpečná někdy ano. Prvním problémem bývá omezený výhled, např. když před přechodem parkuje auto. Dítě se rozhlédne, podívá se a řekne si: „Nic nejede, můžu jít.“ Jenže auto jede, jen ho nevidí. Rodič si musí uvědomit, že dítě má v takové situaci jiný výhled než dospělí. Dospělý člověk má díky své výšce výhled i přes zaparkované osobní auto, dítě nikoli. Je třeba naučit dítě, jak získat větší výhled, ale nevystavit se riziku. Kam může popojít, jak se mění výhledový úhel, když se posune doprava a doleva apod.
Přijíždějící auto
Asi nejtěžší úkol je pro malé dítě vyhodnotit, jestli může přejít, když se blíží auto. Dítě nedokáže odhadnout vzdálenost a rychlost auta.
Nespoléhat na přednost chodců
Pokud se blíží auto, dítě nepřechází. Počká, až auto přejede nebo úplně zastaví.
Pozor na další auta
Pokud jedno auto zastaví dítěti a ještě řidič dítěti ukáže, že ho pouští, dítě má radost a hned přechází. Přitom může přehlédnout jiné auto, které může z obou stran přijet v druhém pruhu. Nejzákeřnější je situace, kdy jedno auto zastaví a druhé, které jede za ním, ho předjede na přechodu. Auto se objeví tam, kde ho ani zkušený dospělý nečeká. Navíc dítě je malé, takže si ho řidič vůbec nemusí všimnout.
Poděkovat
Když s dětmi přecházíme a nějaké auto nás pustí, naučme děti, ať jim zamávají. Řidiče to potěší a povzbudí k dobrým skutkům, dítě si zafixuje ohleduplnost do doby, až bude samo řídit.
Viditelnost
Malé dítě je snadno přehlédnutelné. Pokud bude mít výrazné oblečení, řidiči si ho lépe všimnou a budou opatrnější. Reflexní vesta děti baví, ve školkách i školách je nosí. Pokud jde dítě za šera, za tmy, deště či sněžení, pak je reflexní vesta ideálním řešením. Reflexní vesta kombinuje dva typy materiálů – reflexní (fungují především za tmy) a fluorescenční (fungují za deště, mlhy, sněžení, ale i za hezkého počasí).
Jízda na kole
Vždy s přilbou
Nejde jen o srážku s autem, každý pád z kola je pro hlavu nebezpečný. I když jezdí za domem. A pády patří k jízdě na kole, zvlášť když se dítě učí nebo si hraje. Důležité je mít přilbu správně nasazenou a připevněnou. Špatné použití přilby může způsobit zranění.
Viditelnost
Při každé jízdě na silnici je vhodná reflexní vesta. I ve dne pomůže, aby řidiči přijíždějících aut spatřili cyklistu dříve.
Učit se opatrnosti
To, co učíme dítě při chůzi (zastavit před přechodem přes silnici, nepohybovat se na kraji chodníku u silnice), učíme dítě také při jízdě na kole. Jezdíme vpravo, klidně, nekličkujeme, netelefonujeme za jízdy. Jedeme příkladem, vždyť právě rodič je tím největším vzorem.
Pozor na polekání
Když jdeme kolem domu, kde za plotem náhle hlasitě zaštěká pes, děti se leknou a instinktivně uskočí. Když jedou na kole, prudce uhnou a mohu se srazit s někým druhým, či dokonce sjet na silnici.
Navštivte dětské dopravní hřiště (DDH)
Většina dopravních hřišť umožňuje také individuální návštěvu, nejen se školou. Dítě se tak může v bezpečném prostoru učit ovládat kolo, zastavit, odbočovat, poznávat dopravní značky.
Cesta autem
Nejen v autosedačce, ale ve správné autosedačce
Děti ve věku okolo čtyř let přecházejí do posledního typu autosedačky, která už nemá vlastní popruhy, ale dítě je připoutáno klasickým bezpečnostním pásem auta. Mnoho dětí sedí jen na podsedáku, který však nechrání hlavu ani krk. Proto je potřeba, aby autosedačka měla také „zádovou“ část. Pokud vybereme dobře, výškový rozsah umožní použití takové sedačky až do okamžiku, kdy dítě bude mít 150 cm výšky. Důležité je také správné vedení pásu kolem sedačky a dítěte.
Správné poutání a použití dětských autosedaček
Kontrola
Dítě už v tomto věku učíme, aby si dokázalo samo zkontrolovat, zda je správně připoutané. Rodič však musí vždy zkontrolovat dostatečně utažený pás, správné vedení pásu a potencionální nebezpečné věci pod pásem.
Nastupování a vystupování
Vysokým rizikem je okamžik nastupování a vystupování z auta. Dítěti vysvětlujeme, proč je bezpečnější vystupovat na stranu k chodníku. Pokud je to prostorově možné, tímto směrem vystupují všechny děti v autě. Pokud dítě vystupuje směrem do silnice nebo na parkovišti, učíme ho, na co všechno musí dávat pozor. Pokud si umí samo otevřít dveře, je důležité, aby si předtím vždy vyžádalo souhlas rodiče. Rizikem je nejen projíždějící automobil, ale otevřením dveří můžeme ohrozit cyklistu či chodce. Při otvírání na parkovišti také učíme otvírat dveře tak, abychom nepoškodili vedle stojící automobil.
Správně: Dítě vystupuje z vozu směrem k chodníku
Špatně: Dítě vystupuje z vozu směrem do vozovky
ŠKODA hrou.cz
