Září patří pro děti k rizikovým měsícům
Podle analýzy BESIP a Centra dopravního výzkumu bylo za posledních deset let v České republice jen během září evidováno 4 570 dopravních nehod s účastí dětí do 14 let. Sedm dětí při nich zemřelo, 100 utrpělo těžké zranění a 1 966 lehké zranění.
U dětí jsou rizikové zejména dvě části dne: ráno mezi 7. a 8. hodinou a odpoledne mezi 15. a 16. hodinou. Není to překvapivé. Právě tehdy se děti ve velkém počtu přesouvají do školy nebo domů a zároveň vrcholí běžný provoz.
Dítě není malý dospělý
Při pohledu dospělého může být cesta do školy jednoduchá. Jeden přechod, dvě křižovatky, zastávka autobusu a pár set metrů po chodníku.
Dítě ale stejné prostředí vnímá jinak.
Je menší, a proto například přes zaparkovaná auta hůře vidí – a zároveň je za nimi hůře viditelné pro řidiče. Nemá tolik zkušeností s odhadem rychlosti a vzdálenosti vozidel a snáze se nechá rozptýlit.
Stačí zahlédnout spolužáka na druhé straně silnice, začíst se do telefonu, nasadit si sluchátka nebo začít spěchat, protože zvonění se blíží.
Proto nestačí dítěti jednou říci: „Dávej na sebe pozor.“
Bezpečný pohyb v provozu je potřeba prakticky nacvičit.
Rodiče: nejbezpečnější cesta nemusí být nejkratší
Nejdůležitější rada pro rodiče zní jednoduše: projděte si cestu do školy společně. Ještě předtím, než ji dítě začne absolvovat samo.
Nehledejte automaticky nejkratší trasu. Lepší může být cesta o několik minut delší, pokud vede po chodníku, přes světelně řízený přechod, podchod nebo místo s dobrým rozhledem.
S dítětem si ukažte:
- kde bezpečně přecházet,
- kde je špatný rozhled,
- kde vyjíždějí auta z parkovišť, garáží nebo vjezdů,
- kde mohou výhled zakrývat zaparkovaná vozidla,
- kde vede cyklostezka nebo cyklopruh,
- kde je zastávka MHD,
- jak postupovat, když obvyklou cestu uzavře stavba nebo jiná překážka.
Dobrou metodou je po několika společných cestách vyměnit si role. Nechte dítě, aby vedlo vás a samo vysvětlovalo, kde se zastaví, kam se rozhlédne a proč je určité místo nebezpečné.
Velmi rychle poznáte, zda pravidlům skutečně rozumí, nebo je pouze opakuje.
Přecházení
Základem je zastavit se před vozovkou a pořádně se rozhlédnout – vlevo, vpravo a znovu vlevo. Nestačí pouze otočit hlavou. Dítě musí skutečně sledovat provoz a vyhodnotit, zda může bezpečně přejít.
Dítě učme: Vidím auto → přesvědčím se, že jeho řidič vidí mě → počkám, zda skutečně zpomaluje a zastaví → znovu se rozhlédnu → teprve potom přecházím.
Ani zelená na semaforu neznamená, že není potřeba sledovat okolí. Řidič může udělat chybu, stejně jako dítě.
Zvláštní pozornost vyžadují tramvaje. Chodec musí podle zákona dát tramvaji přednost.
Nikdy mezi zaparkovanými auty
Jednou z nejnebezpečnějších situací je vstup dítěte do vozovky mezi zaparkovanými vozidly.
Dítě kvůli své výšce nevidí přijíždějící auto a jeho řidič naopak nemusí dítě vůbec vidět až do okamžiku, kdy vstoupí do vozovky.
Proto dítě učme hledat takové místo, odkud má dobrý rozhled ono i řidiči.
Pokud už musí přecházet v místě s omezeným výhledem, musí být mimořádně opatrné a nesmí do vozovky náhle vběhnout.
Mobil a sluchátka raději do kapsy
Telefon dokáže odvést pozornost během několika sekund.
Při přecházení silnice proto mobil patří do kapsy nebo tašky. Dítě by nemělo během přecházení psát zprávy, sledovat video ani telefonovat.
Podobný problém představují sluchátka. Pro bezpečnou orientaci potřebujeme nejen zrak, ale také sluch. Přijíždějící auto, tramvaj, autobus, jízdní kolo nebo varovné troubení často nejprve slyšíme.
Dítě se sluchátky s hlasitou hudbou se dobrovolně připravuje o jeden z důležitých zdrojů informací o okolním provozu.
Vidět a být viděn
Začátkem září bývá ráno ještě dostatek světla, ale dny se rychle zkracují. Během několika týdnů mohou děti vyrážet do školy za šera nebo mlhy.
Barevné oblečení, reflexní plochy na bundě, botách či tašce a další reflexní doplňky mohou výrazně pomoci.
Dítě jede do školy autobusem nebo MHD
Také cestu veřejnou dopravou je vhodné před první samostatnou jízdou několikrát absolvovat společně.
Dítě by mělo vědět:
- na které zastávce nastupuje a vystupuje,
- co udělat, když spoj ujede,
- co dělat, když vystoupí na špatné zastávce,
- jak postupovat při výluce,
- koho může požádat o pomoc,
- že se má ve vozidle za jízdy držet nebo sedět,
- že musí použít bezpečnostní pás, pokud je jím jeho sedadlo vybaveno.
Velmi důležitá je situace po vystoupení z autobusu.
Dítě by nemělo bezprostředně přecházet vozovku před autobusem nebo za ním.
Autobus zakrývá výhled dítěti i projíždějícím řidičům. Bezpečnější je počkat, až autobus odjede, a teprve potom přecházet z místa s dostatečným rozhledem.
Do školy na kole
U starších dětí je častou alternativou jízdní kolo.
Český zákon stanoví, že osoba mladší 18 let jedoucí nebo přepravovaná na jízdním kole musí mít nasazenou a řádně připevněnou ochrannou přilbu.
Důležitá je také hranice deseti let. Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci jet na kole pouze pod dohledem osoby starší 15 let. Výjimkou je například jízda na chodníku, cyklistické stezce a v obytné, pěší nebo sdílené zóně.
Od deseti let tedy může dítě za splnění zákonných podmínek vyrazit do běžného silničního provozu samo. To ale neznamená, že je každé desetileté dítě na takovou cestu připravené.
Rodič by měl posoudit nejen věk, ale především schopnost dítěte bezpečně ovládat kolo, znalost pravidel a náročnost konkrétní trasy.
Koloběžka není automaticky bezpečnější
Také u koloběžek je potřeba věnovat pozornost pravidlům. Z hlediska pravidel silničního provozu není rozhodující, že dítě vnímá koloběžku jako hračku. Pro koloběžkáře platí stejná pravidla jako pro cyklisty.
Zvlášť důležité je naučit děti správně překonávat přechod pro chodce. Pokud jezdec jede na koloběžce nebo kole, není v daném okamžiku chodcem. Chce-li využít režim přechodu pro chodce jako chodec, musí z kola či koloběžky sesednout a vést je.
Vozíte dítě autem? Pozor na chaos před školou
Rodiče často považují cestu autem za nejbezpečnější možnost. Samotné dítě může být v automobilu dobře chráněné, ale velké množství aut přijíždějících ve stejný čas vytváří před školou další rizika.
Nebezpečné je zejména:
- zastavování v nepřehledném místě,
- stání příliš blízko přechodu,
- otáčení před školou,
- couvání mezi dětmi,
- zastavení ve druhé řadě,
- vysazování dítěte směrem do vozovky,
- spěch při ranním příjezdu.
Pokud je to možné, zastavte raději o několik desítek metrů dál na bezpečném místě a nechte dítě poslední část cesty dojít pěšky.
Při vystupování by dítě mělo pokud možno vystupovat na straně chodníku, nikoli do vozovky.
A nezapomínejme na autosedačku
Krátká cesta do školy není důvodem pravidla ignorovat.
Pokud je dítě menší než 150 cm musí být v odpovídající autosedačce i při cestě dlouhé několik set metrů.
Rodiče jsou nejdůležitější učitelé
Můžeme dítěti stokrát vysvětlit, že se na červenou nepřechází. Pokud potom spěcháme do školy, chytneme ho za ruku a sami přejdeme na červenou, zapamatuje si především naše chování.
Totéž platí při jízdě autem nebo na kole.
Pokud rodič používá za volantem telefon, nepřipoutá se při krátké cestě nebo jede na kole bez přilby, těžko může dítě přesvědčovat, že bezpečnostní pravidla jsou důležitá.
Děti se neučí jen tím, co jim říkáme. Učí se hlavně tím, co děláme.
Co mohou udělat školy?
Bezpečnost cesty do školy není pouze záležitostí rodiny.
Škola může na začátku školního roku věnovat několik minut praktickému zopakování základních pravidel. Nejde přitom jen o prvňáčky.
Učitelé mohou s dětmi například:
- projít nejčastější rizikové situace kolem školy,
- diskutovat o jejich skutečné cestě do školy,
- připomenout pravidla chodců a cyklistů,
- upozornit na rizika mobilů a sluchátek,
- zopakovat bezpečné chování v MHD,
- využívat praktické materiály dopravní výchovy,
- upozornit vedení školy nebo obec na nebezpečná místa v okolí školy.
U nejmladších dětí může být velmi užitečná společná procházka po okolí školy a ukázka konkrétních rizik přímo v terénu.
Bezpečné cesty.cz nabízejí pro školy výukové materiály zaměřené na chodce, cyklisty, cestující, dopravní značky, dopravní nehody a první pomoc.
Co mohou udělat obce?
Problém někdy není v dítěti ani v rodičích, ale v samotném dopravním prostředí. Okolí školy by mělo být navrženo tak, aby chyba dítěte nebo řidiče pokud možno neměla fatální následky.
Pomoci mohou například:
- zóny s omezenou rychlostí,
- kvalitně osvětlené a dobře viditelné přechody,
- zvýšené přechody,
- zpomalovací prvky,
- ostrůvky u delších přechodů,
- omezení parkování, které zakrývá rozhled,
- bezpečné cyklistické napojení,
- vhodně řešená místa pro vysazování dětí,
- školní ulice s omezením automobilové dopravy v době příchodu a odchodu žáků.
Důležité je přitom sledovat skutečné chování dětí. Pokud stovky žáků každý den přecházejí na jiném místě, než předpokládal projektant komunikace, stojí za to zkoumat proč.
A co řidiči?
Začátek školního roku je výzvou také pro všechny řidiče.
V okolí škol počítejte s tím, že dítě může udělat něco neočekávaného. Může náhle změnit směr, rozběhnout se za kamarádem, vstoupit do vozovky mezi auty nebo přehlédnout přijíždějící vozidlo.
Proto: zpomalte, sledujte okolí a počítejte s chybou dítěte.
Několik sekund, které pomalejší jízdou ztratíte, nehraje žádnou roli. Včasné zastavení před dítětem může naopak rozhodnout o všem.
Desatero bezpečné cesty do školy
Na závěr si můžeme základní pravidla shrnout:
- Vyberte bezpečnou trasu. Nejkratší nemusí být nejlepší.
- Cestu s dítětem několikrát projděte v ranní špičce.
- Mluvte nahlas o rozhodnutích, ne o zákazech. „Tady zastavím, protože nevidím za tu dodávku.” „Tady počkám, dokud auto opravdu nezastaví.” Dítě si pamatuje scénář, ne poučku.
- Nechte dítě vést. Poslední dva pokusy jděte krok za ním a nezasahujte, dokud nemusíte. Až tehdy zjistíte, co se skutečně naučilo.
- Naučte dítě před přecházením zastavit a důkladně se rozhlédnout.
- Mobil do kapsy a sluchátka z uší.
- Dbejte na viditelnost dítěte.
- Na kole vždy přilba – do 18 let je povinná.
- Při cestě autem správně připoutat dítě a vysazovat je bezpečně.
- Jděte dětem příkladem. Pravidla, která sami porušujeme, děti těžko naučíme dodržovat.
Bezpečná cesta do školy není jednorázový úkol na první zářijový den. Je to návyk, který si dítě postupně vytváří.
A dobrý návyk může dítě chránit mnoho let.